První hazardní web „zablokován“

Na konci července zařadilo Ministerstvo financí na Seznam nepovolených internetových her web 1xbet.com. Proto jsme si sami vyzkoušeli, kde a jak se blokuje.

UPC, jeden z velkých poskytovatelů připojení k Internetu, blokuje přístup na tento web prostřednictvím svých DNS serverů. K obejití blokace tedy stačí si jen nastavit jiné DNS servery na svém počítači nebo domácím routeru.

Naproti tomu v sítích některých firem je přístup k tomuto webu dále neomezovaný. Dále neblokují také neziskoví operátoři jako např. Freenet Liberec, který je spolkem a proto nemá povinnost „blokace“, neboť poskytuje připojení k Internetu jen svým členům. Plně v souladu se zákonem, je také možnost přístupu na „blokované“ weby přes wi-fi v kavárnách, hospodách a restauracích, které rovněž povinnost „blokace“ nemají, neboť samy nejsou poskytovateli připojení.

Reklamy

Nový seriál o VPN na root.cz

Na webu root.cz se objevil nový seriál VPN pro začátečníky. Ten začátečníkům vysvětluje, co je to Virtuální privátní síť (VPN) a k čemu se používá. I pokud neplánujete VPN použít pro ochranu svého soukromí na veřejných wi-fi hotspotech nebo pro obcházení blokace některých webů, můžete s jeho pomocí získat lepší představu o tom, jak funguje Internet a co je v něm možné.

Omyly zastánců blokace nelegálních hazardních webů

Webové stránky jde jednoduše, levně a účinně blokovat.

Dnešní Internet vychází ze sítě ARPANET, která byla v 60. letech 20. století vyvíjena agenturou DARPA spadající pod Ministerstvo obrany USA. Cílem bylo vytvořit síť propojující počítače, která by fungovala i pokud by některé z těchto počítačů přestaly fungovat nebo byly zničeny. Vlivem studené války se počítalo i s následky napadení jadernými zbraněmi – i pak měla síť (alespoň částečně) fungovat. Už tato historie napovídá, že Internet je velmi robustní a byl za tímto účelem navržen. Dnešní Internet se už sice vůbec nepodobá na tehdejší ARPANET, ale základní charakteristiky jsou stejné.

I pozdější technologie webových stránek, která vznikla začátkem 90. let 20. století, není úplně přátelská k cílené blokaci na státní úrovni. Jak jde webovou stránku blokovat?

Počítače na Internetu pracují s číselnými adresami (tzv. IP adresami). Aby si lidé nemuseli tato čísla pamatovat vznikl systém DNS – soustava serverů, kterých se Váš počítač zeptá na číselnou adresu webu „seznam.cz“, „wikipedia.org“, apod. Tyto servery jsou spravovány na mezinárodní úrovni, běžní uživatelé ale většinou používají DNS servery poskytované jejich poskytovatelem připojení k Internetu nebo ty, které dostanou automaticky, když se připojí k wi-fi síti (doma, v práci nebo v restauraci).

Dokonce i z Ministerstva financí párkrát zaznělo, že blokace tohoto překladu poskytovateli připojení k Internetu je jednoduché a dostatečné. Jednoduché a levné je, ale rozhodně ne dostatečné. Stačí totiž na svém počítači nastavit jakékoli DNS servery jiné, než ty od Vašeho poskytovatele připojení k Internetu (na Internetu jich jsou tisíce), což dokáže i běžný uživatel s návodem během pár minut. Sami provozovatelé nelegálních hazardních her pak mohou vytvářet nové a nové domény tak rychle, že Ministerstvo financí ani jakýkoli soud nebude schopno blokovat všechny včas – postupně tak mohou vzniknout adresy jako „nelegalnihra.eu“, „nelegalnihra.biz“, „nelegalnihra.ru“, „nelegalnihra.ax“, apod. Kromě toho mobilní aplikace nemusí s těmito adresami pracovat vůbec (protože je nezadává uživatel, ten to ani nepozná) a můžou rovnou používat číselné IP adresy.

Nasnadě je tedy blokovat tyto číselné IP adresy. To už poskytovatelé připojení k Internetu budou potřebovat zařízení, která budou jakákoli spojení k daným IP adresám neposílat dále do Internetu. Jenže v dnešní době je velmi rozšířeným trendem na jednom serveru s jednou IP adresou provozovat několik i zcela nesouvisejících webů. Pak by mohlo dojít k situaci, kdy zablokováním IP adresy webu „nelegalnihra.eu“ by došlo i k zablokování webu „potrebypromazlicky.cz“, protože náhodou obě firmy jsou zákazníky stejné firmy, která provozuje jejich webové stránky. A i takovouto blokaci jde běžným uživatelem s návodem snadno obejít.

Je tedy možné zjistit na kterou konkrétní stránku uživatel přistupuje? Ano, ale jen pokud nebude spojení uživatele s danou stránkou šifrované. Možná si myslíte, že ani vy nešifrujete během brouzdání na Internetu, ale pravda je taková, že Váš prohlížeč to dělá automaticky pro takové stránky, které to umožňují nebo vyžadují – např. „seznam.cz“, „wikipedia.org“, „servis24.cz“, „csob.cz“, ad. včetně (samozřejmě) hazardních a sázkových webů (legálních i nelegálních). Takové weby je možné blokovat pouze výše zmíněnými obecnějšími způsoby.

Opatření XYZ nejde obejít (je dostatečně účinné)

Podle současných zákonů (a nový zákon o hazardních hrách na tom nic nemění) je obejití blokace webu plně legální. Navíc je zvládne i běžný člověk s pomocí návodu (např. na tomto blogu nebo na Youtube). Tyto postupy často dokáží obejít jakýkoli způsob blokace kromě těch použitých v ČLR, KLDR nebo na Kubě – takže v ČR skutečně jakýkoli – navíc během pár minut.

Takže nasnadě je otázka, proč vůbec zavádět blokaci, která technicky vzato jde velice snadno obejít? (Natož člověkem s motivací si zahrát!)

Blokuje se už dětská pornografie

Podle zákonů platných dosud není nikomu v ČR ukládána povinnost blokovat weby s dětskou pornografií. Trestní zákoník samozřejmě stanovuje tresty za její výrobu, šíření a přechovávání.

Prakticky tedy můžete za web s dětskou pornografií jít za mříže a web bude zavřen policií (pokud se nachází v ČR nebo prostřednictvím Vás získá policie přístup k tomuto webu), ale nikdo nemá zákonnou povinnost tento web blokovat.

Důvod proč tedy na takovýto web na Internetu nenarazíte není v blokaci, ale v tom, že většina lidí takovéto weby nevyhledává a provozování takového webu je ve většině států světa trestně postihováno. Většinou se tedy dětská pornografie nachází v těch částech Internetu, které jsou od běžného Internetu odděleny a kam většina běžných lidí nechodí.

Dělají to jinde, takže je to správná cesta

Další opakující se argument zastánců blokace je většinou seznam zemí (i těch v EU), kde blokace nepovolených hazardních webů už probíhá. Nicméně to, že tam blokace probíhá, neznamená že je i účinná. Výše uvedené problémy jednotlivých technik blokace se týkají i jiných zemí a samozřejmě jsou tato opatření obcházena těmi, kdo mají tu potřebu.

Jak to tedy dělají v zemích jako je ČLR nebo KLDR? Konkrétně v KLDR má přístup k počítači i „internetu“ jen malé množství lidí – zejména členové vládnoucí vrstvy nebo vysocí úředníci.

V Čínské lidové republice je notoricky známá „Velká čínská zeď“ – prakticky používají blokaci číselných IP adres už na vstupu Internetu do ČLR a nestarají se o to, že spolu se zablokováním webu o o demokracii, historii Tibetu nebo o Falun Gongu zablokují i obchod s potřebami pro mazlíčky (většina čínských firem má stejně svoje weby uvnitř ČLR, kde na ně má vláda přímý vliv). Nicméně i tady mají alespoň technicky zdatní uživatelé možnost tuto blokaci obejít.

Zákon o hazardních hrách je jasný

Ve skutečnosti zákon o hazardních hrách není ani jasný v tom, kdo má povinnost blokovat přístup k daným hazardním hrám.

Samotný zákon říká: „Poskytovatelé připojení k internetu na území České republiky jsou povinni zamezit v přístupu k internetovým stránkám uvedeným na seznamu internetových stránek s nepovolenými internetovými hrami (…).“

Ale ani v tomto zákoně, ani v žádném jiném, není stanoveno, kdo je „poskytovatelem připojení k Internetu“. Kromě jasných případů v podobě firem, které poskytují připojení na Internet domácnostem a jiným firmám za účelem zisku (O2, UPC, T-Mobile, aj.), jsou tu i další – např. spolky, které poskytují připojení k Internetu jen svým členům, ale jejichž členem se může stát každý (tzv. freenety, např. PilsFree v Plzni), dále pak obce, které provozují wi-fi zdarma na náměstích, veřejné knihovny a samozřejmě restaurace a kavárny s vlastní wi-fi pro své zákazníky. Kdo tedy bude muset blokovat a kdo ne?

Další pozoruhodná vlastnost zákona je, že zatímco stanovuje lhůtu, do které mají poskytovatelé blokovat daný web, v případě výmazu webu ze seznamu (např. koupení si platného povolení u Ministerstva financí) není žádná lhůta do kdy musí poskytovatelé daný web přestat blokovat.

Více o nejednoznačnostech v návrhu zákona je popsáno v návrhu na zrušení sporných paragrafů podaných k Ústavnímu soudu skupinou senátorů Senátu Parlamentu ČR.

Neschválení blokace na webu jde na ruku provozovatelům hazardních her

I když nemusíte věřit, že autory těchto webů neplatí hazardní lobby (přestože jsme na tomto blogu několikrát upozornili na nebezpečí sázení a popsali i princip hazardních her způsobem, který by se jejich provozovatelům moc nelíbil), podívejte se alespoň na iniciativu Přichází cenzor, která rovněž kritizuje plošnou blokaci hazardních webů – v této iniciativě se sdružily známé a velké organizace a firmy, jejichž hlavní činnost souvisí právě s Internetem – Seznam.cz, cz.nic (správce koncovky „.cz“), Český telekomunikační úřad, internet info, active24, forpsi, avast, Wikimedia Česká republika (česká pobočka provozovatele Wikipedie).

Pokud tedy stále věříte smysluplnosti blokace v její současné podobě, pak se prosím alespoň na chvíli zkuste zamyslet, proč tak velké a bohaté organizace jako je Seznam.cz nebo Avast, jimž by to mohlo být jedno (neprovozují hazardní hry) protestují proti blokaci. Myslet si, že by tyto organizace s tak velkými zisky podplatila hazardní lobby vyžaduje už notnou dávku konspirace.

O hazardních hrách

Přestože je tento blog zaměřen na upozorňování na nebezpečí omezování Internetu a na publikaci způsobů obcházení těchto omezení pro běžné uživatele. Návody slouží především pro ukázání neúčinnosti dané formy blokace, ne pro prosázení posledních kalhot. Přispěvatele tohoto blogu rozhodně neplatí žádná sázkařská, herní nebo jiná společnost.

Nicméně, protože se v poslední době věnujeme především kritice nového zákona o hazardních hrách je třeba zde pro úplnost popsat i princip hazardních her. Pokud jste tedy na tomto blogu, abyste hráli hazardní hry, čtěte!

Hazardní hry jsou definovány jako „hry, jejichž výsledek je založen jen na náhodě“ (Slovník cizích slov, SPN 1981) nebo jako „hra (…), jejíž výsledek závisí výhradně nebo převážně na náhodě“ (česká Wikipedie, 2016). A v tomto případě náhoda = matematika.

Každá hazardní hra je tedy navržena tak, aby její výsledek závisel (alespoň ve větší části) na náhodě, a aby byla v dlouhodobém horizontu výhodná pro jejího provozovatele (např. kasino). To nevylučuje fakt, že krátkodobě může být výhodná pro hráče (např. pokud vyhraje Jackpot), ale pravděpodobnost, že to budete zrovna Vy je malá. Mějte na paměti, že kasina a podobné organizace si najímají profesionální matematiky, aby měli jistotu že daná hra bude skutečně hrát v jejich prospěch. Pokud tedy máte jen základní matematické dovednosti a nevěnujete se hazardním hrám profesionálně (pouhé hodiny hraní z Vás profesionála neudělají), pak vždy budete ve výrazné nevýhodě oproti provozovateli hazardní hry. A i kdybyste vystudovali Matfyz a složili tam doktorát z teorie pravděpodobnosti, pak se náskok provozovatele jen sníží, ale nikdy úplně nezmizí.

Důkazem jsou velké zisky provozovatelů kasin, loterií a herních automatů (ať už jsou nazývány jakkoli). Např. výdělky a majetek Sazky je tak velký (díky malé pravděpodobnosti výhry), že i kdyby někdo z hráčů vyhrál 200 milionů Kč, účetnictví Sazky to zatíží minimálně – pořád bude (dlouhodobě) zisková.

Hraní hazardních her v umírněné formě tedy může být relaxací (dobrá znalost alespoň středoškolské matematiky výhodou), ale nikdy ne zdrojem příjmu.

Pokud máte tu smůlu, že se Vaše hraní dostalo mimo Vaši kontrolu, nebo pozorujete tento stav u někoho ze svých blízkých, další informace můžete najít na webu MUDr. Karla Nešpora, který je primářem mužského oddělení závislostí v Psychiatrické nemocnici Bohnice (v této nemocnici samozřejmě existuje i stejné oddělení pro ženy).

Ahoj světe!

Tento blog vznikl jako reakce na schválení návrhu zákona o hazardních hrách Poslaneckou sněmovnou dne 13.4.2016.

Cílem tohoto blogu není nabádat k porušování platných zákonů, ale upozornit jak na nebezpečí plynoucí z omezování svobody Internetu, tak i na primitivnost a neúčinnost navrhovaných postupů omezování Internetu vhledem k jejich původnímu záměru. Za realizaci jakýchkoli akcí na základě informací uvedených v tomto blogu je plně zodpovědný, ten kdo tak činí.